O mně

Ticho, hlína a náš společný oheň

V mé dílně voní vlhká hlína, syrové dřevo a občas kouř ze sušené šalvěje. Nejsou tu zářivá světla ani tovární hluk. Je tu jen ticho, do kterého zní pomalý, pravidelný rytmus mých rukou. 

Jmenuji se Helena a jsem ta, která pro tebe tvoří tento prostor. Průvodkyně světem, kde věci ještě mají svůj čas.

Alchymie z dlaní

Odjakživa mě fascinovala proměna. To, jak se z beztvaré hroudy chladné země, prachu a vody stane něco, co tě zítra ráno zahřeje do dlaní. Jak z kusu surového dřeva vystoupí tvar, který si pověsíš na krk jako amulet. Oheň v peci a ostré dláto dokončují tu pomalou alchymii. Mění křehké ve stálé a skryté ve viditelné.

Můj tichý vzdor

Nehledám ale dokonalost. Svět venku na nás neustále křičí, abychom byly bezchybné, rychlé, zítra lepší než dnes a hlavně vždy produktivní. Moje tvorba je mým tichým vzdorem proti tomuto zrychlení.

Keramika, kterou tu najdeš, si nese stopy mých prstů, jemné asymetrie a drsnost přírody. Je v ní přiznaná křehkost i síla. Prodávám pravdu, ne tovární přesnost. Připomíná mi to, že ani my nemusíme být dokonale uhlazené a bezchybné, abychom měly hodnotu a mohly nést něco cenného.

Zvu tě do kruhu

Nevnímám se jako prodejkyně a tebe jako zákaznici. Tvořím nádoby pro tvé rituály a návraty k sobě. Ať už zrovna držíš v ruce můj hrnek s ranním čajem, zapisuješ si myšlenky do grimoáru, nebo se potkáváme v kurzech Kola roku – tvoříme spolu kruh.

Jsme v tom společně. Každá sedíme ve svém vlastním domově, ve svém vlastním stínu či světle, a přesto se hřejeme u stejného ohně. Nasloucháme cyklům přírody, učíme se od bylin a dáváme sobě i věcem přirozený čas.

Místo u našeho ohně je připravené. Jsem ráda, že jsi tady.

Zpomalme společně.

 

 

 

Hledáš ještě víc? Přijď za námi do Magické knihovny, jsi vítána.